Z historie Karlova 

Rozhraní mezi Karlovem a Malou Morávkou je téměř nepostřehnutelné. Podobně jako jinde v Jeseníkách navazují i tady obě vesnice bezprostředně na sebe. A to i přes to, že kdysi jedna náležela Řádu německých rytířů a územně náležela do Slezska, kdežto druhou založili v zemi moravské majitelé sousedního janovického panství, Ditrichštejnové.

Karlov je o celé století mladší než sesterská Malá Morávka, jejíž rozvinuté železářství podmínilo vlastně i jeho vznik. Obrovská potřeba dřeva, nezbytná při výrobě železa, přivedla janovickou vrchnost k rozhodnutí zužitkovat dřevo z vlastních lesů rozkládajících se při hraniční říčce Moravici a jejích přítocích. K roku 1680 byl učiněn o tom záznam, který o devět let později písař přepsal do urbáře panství:

“…. Na zdejším panství a půdě, za Novým Hofmannsdorfem, nad bruntálskými a malomoráveckými železnými hutěmi, při bruntálské i slezské hraniční vodě, v údolí pod Maybergem je zaručené množství uhlířského dřeva. Aby mohlo být prodáváno důležitým malomoráveckým železárnám a zároveň se tím získala nějaká úrodná půda…. a toto panství by se mohlo lépe zalidnit, je třeba zřídit zde pilu, soustředit více pracovitých lidí a dát podtavit ze dřeva nebo cihel nový dům pro rychtu, a to z vrchnostenských peněz …. Toto místo na počest prvorozeného syna Karla nazvat Karsdorf.”

Za čas založení Karlova je proto považován rok 1680, kdy tu byly kromě pily postaveny i první obytné domy. Ještě v tom roce byla uzavřena smlouva mezi vrchnostenským úřadem a tesařem Bedřichem Schmidtem na postavení rychty a šenku. Ve stejném roce byly v Karlově postaveny ještě další dva domy, v následujícím šest. Výstavbou rodící se osady pověřil Ditrichštejn vrchního hejtmana panství Jiřího Hasníka z Weissenfeldu, který osobně řídil její rozběh. Se jménem tohoto hejtmana je spojeno i první zdejší posvícení, které se konalo už 31. srpna 1682.

Po pěti letech své existence měl Karlov patnáct obytných domů. Jejich obyvatelé se živili výrobou dřevěného uhlí a drobným zemědělstvím. Obilí se tu však sklízelo vždy velmi pozdě. Ke zdejším pilám přibyly časem také štoly a první železářská huť, zřejmě slévárna. V historii Karlova mMá své místo také dolování stříbra a olova, nebylo však zřejmě příliš úspěšné.

V závěru 18. století stálo v Karlově 56 domů roubených ze dřeva. Měly zpravidla obytnou světnici, síň a chlév. Vedlejší světničky byly přistavovány až dodatečně, často pro výměnkáře, kteří si jejich zřízení vymiňovali v kupních smlouvách.

Domy, které se v Karlově stavěly v druhé polovině 19. století, byly zpravidla zděné, dispoziční řešení se příliš neměnilo. Stále byl dodržován sudetoněmecký chlévový typ, příp. chlévokomorový, často i vícedílný. Úpadek průmyslu v Karlově a jeho postupný zánik nastal už v 19. století a pokračoval na začátku 20. století. Nezaznamenal však zánik obce, která se postupně stala turistickým a rekreačním místem, malebně situovaným uprostřed lesů. Nejstarší lidové chalupy pocházejí z konce 18. století a jsou nejenom ozdobou Karlova, ale i cenným dokumentem jeho vývoje.