Cesta: Bufet na Alfrédce / Říjnová návštěva Alfrédky


Říjnová návštěva Alfrédky

Tak jsem si po čase zase zajel na Alfrédku... Pokud se řídíte otevíracími hodinami bufetu U Herdegenů podle těchto stránek, mohli byste žít v domnění, že je bufet v provozu. Samozřejmě že není! Od konce prázdnin se uvnitř boudy prohánějí akorát tak švábi... Chci říci myši... Chci říci nějaká úplně jakákoli jiná hygienicky zcela spolehlivě neproblematická a esteticky přijatelná havěť... ;-)

Cesta nicméně začala nadáváním na činnost lesníků. Ti hoši tak rozje..li cestu na Jelení, že jsem si dvakrát málem nabil čumák a to jsem přitom jel krokem. Nafackovat jim, ignorantům... Po asfaltce už to ceskem šlo a Na Vyhlídce čekalo toto menu (teda pro ty, co zrovna u sebe měli peníze, což já neměl):

O vteřinu později jsem zjistil, k čemu že byla ta velká betonová plocha, která vedle chaty v létě vyrostla. Fotil jsem proti slunci, ale i tak snad poznáte, že bazén, parkoviště ani zahrádka to nejsou...

Malá odbočka kousek za Vyhlídkou za účelem pořízení následující fotky budiž doprovozena oblíbeným komentářem mého nejmenovaného kolegy Petra: "A pak že nerostou!". ;-)

No a pak už jsme jen šlapal a šlapal, kousek pod Alfrédkou se podivoval tisícům borůvek, které zůstaly na keřících, ze kterých už opadaly lístky. Myslel jsem v tu chvíli na to, zda by z borůvek šlo udělat něco jako ledové víno. To víte, vyrostl jsem částečně na ostravském Kahanu. To se pak pozná znalec. ;-)

Na Alfrédce bylo - jak už jsem psal - zavřeno, přesto se zde občerstvovalo několik pěších skupinek, podle řeči Poláků, Čechů a mlčících důchodců...

Ještě nějaká ta místní "panoramata"...

A ještě jednou jiným směrem...

No a závěrem na úplně jiné téma: Tohle jsem měl v pondělí na oběd a bylo to... vynikající! :-) Čímž tímto děkuji čistě dámskému kolektivu školní jídelny ZŠ Řezníčkova v Olomouci a slibuji, že brzy přijdu zas. Howgh.